Milý Palantíre,

tak nám začal další rok naší společné existence. Pokud mě paměť neklame, je to rok jubilejní, pátý. Nejsem s to říci, jak mnoho se změnila, zlepšila či zhoršila tvoje kvalita za ta léta, co se, snad více méně úspěšně, pokouším dělat Tvého šéfredaktora. Od toho tu jsou Tvoji čtenáři. Naštěstí si nikdo moc hlasitě nestěžuje.
S novým ročníkem se nám opět trošiču mění grafická podoba, jejím autorem je tentokráte Ondřej Nerion Janovský. Doufám, že se bude Tvým čtenářům líbit. Jen mám strach, že budou trošičku problémy s umisťováním obrázků, ale třeba se mýlím.
Asi to již víš, ale dovolím si připomenout, že vzhledem k technické vyspělosti našeho věku a vydřidušství jedné České pošty, jsi se částečně změnil na ezine. Jinak řečeno, část Tvých čtenářů Tě neobdrží v klasické tištěné podobě, ale bude si tě moci přečíst na obrazovkách monitorů svých osobních počítačů. Důvody jsem snad dostatečně vysvětlil ve formuláři přihlášky na letošní rok a vzhledem k přihláškám prozatím přijatým se tato změna setkala se značným ohlasem.
I letos budou Palantíru vévodit Národy Středozemě Václava Šatavy, který nám tentokráte a v následujícím čísle povypráví o Sněžných elfech.
Novým seriálem by měla být zamyšlení s názvem Já a Tolkien aneb čím je mi Středozem. V každém (letošním) čísle by se mělo objevit jedno takové vyznání, vždy od někoho jiného. Konkrétně bych rád přesvědčil některé významnější členy Společnosti a českého tolkienovského hnutí vůbec, aby se s námi podělili o to, co pro ně Tolkienovo dílo znamená. Vzhledem k nedostatku času jsem si dovolil se pro začátek vyjádřit osobně.
Po dlouhé době opět přinášíme jeden z dopisů, který přišel na adresu Společnosti, nejedná se sice o dopis redakci Palantíru, ale vzhledem k tomu, jak nás potěšil, jsme se rozhodli seznámit s jeho obsahem i Tebe a Tvé čtenáře.
Zařazení povídky Jany Kopečkové Předvečer je mým osobním protestem proti tlakům uvnitř vedení Společnosti na omezení obsahu Palantíru na pouhé informační médium bez jakéhokoliv tvůrčího umění. Chápu sice, že s obnovením funkčnosti Thorina není nutné dále alespoň částečně suplovat literární časopis, ale prostě nechci onu literární část z Palantíru zcela vypustit. Krom toho se i přiznám, že naplnit 28 stran jen strohými informacemi by mohlo být značným problémem a snižovat rozsah Palantíru už nechci ani náhodou. Krom toho si myslím, že si s Thorinem dozajista do zelí lézt nebudeme. Na rozsáhlejší statě nemáme v Palantíru prostor a do poesie se také pouštět nebudeme. (I když našly by se určitě nějaké méně významné básně, pro Thorina námětem či zpracováním naprosto nevhodné, které by se daly uveřejnit ve Zprávách z Minas Tirith.)

Já jsem Chodec,
svalů bedna,
pro přátele Aragorn.

Moc nemyslím
a hned jednám,
můj život je samý shon.

Můj měč až prý někdo skuje,
já budu králem velikým.
Jenže malý problém tu je,
nemůžu najít půlčíky.

Možná se to před nějakou dobou už někde objevilo, ale je to asi jediná, kterou si pamatuji...

Před nedávnem proběhla Oslava Zničení Prstenu, s jejímž průběhem nás ve své reportáži seznámí Werenys. A naopak se chystá další ročník bitvy Pán prstenů, informace naleznou čtenáři, jak se pro chystané akce stalo již tradicí, na závěr tohoto čísla.

S přáním dobrého počtení,

David Kočí