Jak jistě většina z vás ví, tohoto roku se slavilo výročí narození člověka, díky kterému držíte v ruce tento časopis. Ano, 3. ledna tomu bylo přesně 100 let, co se v Bloemfonteinu v Jižní Africe narodil muž s neohraničenou fantazií, muž, díky kterému hrstka nadšenců ví, kde leží Lorién, kdo to byl Bilbo Pytlík anebo jaké byly osudy tří Silmarilů, vytvořených v dávných dobách Fëanorem ve Valinoru. Čtenář je upoután stylem, jazykem i dějem, ať už bere Tolkienovo dílo jako pohádku, mytologii či pouhý příběh.

U příležitosti tohoto výročí proběhlo mnoho zajímavých akcí, setkání, vydávali se znovu Profesorovy knihy a v neposlední řadě vzniklo i několik nových Tolkienovských Společností: s jistotou vím o finské a samozřejmě československé. Vyvrcholením ovšem byla Tolkienovská stoletá konference aneb "Dlouho očekávaný dýchánek", který proběhl ve městě spjatém bezprostředně jak s Tolkienovým životem, tak i s jeho knihami, v Oxfordu.

Konference byla uspořádána jako společný podnik anglické Tolkienovské a americké Mythopoeické společnosti. Ty pořádají každoročně Oxonmoot, resp. Mythcon a již před šesti lety vznikla myšlenka spojit obě dvě setkání při této jedinečné příležitosti.

Původně se počítalo s uspořádáním Konference na Merton College, kde se stal J.R.R.Tolkien v roce 1945 profesorem anglického jazyka a literatury a kde dokončoval trilogii Pán Prstenů a vylepšoval své životní dílo - Silmarillion. Bohužel však nebyla tato šance využita a akce se konala v Keble College, velkolepé cihlové budově ve stylu mockovské gotiky, ve kterém je vybudován celý střed města. Tato kolej ale poskytla pořadatelům dostatek prostor ke konání všech akcí i k ubytování téměř všech účastníků, kterých se sešlo 400 ze všech koutů světa. Nejpočetněji byli samozřejmě zastoupeni občané Spojeného království a Spojených států amerických, ale setkali se zde s Tolkienovými příznivci z celé Evropy, západní, střední, východní a dokonce i z Japonska. Domluva byla snadná, protože by se stěží našel mezi návštěvníky někdo, kdo si nechal ujít nepřekonatelný zážitek přečíst si alespoň jednu Tolkienovu knihu v jeho rodné řeči, angličtině, se kterou zacházel mistrně jako málokterý spisovatel před ním či po něm.

Program konference zahrnoval množství různorodých akcí. Během dne se konaly odborné, vážné i méně seriózně míněné přednášky a panely, týkající se Středozemě, dalších Tolkienových knih či jeho života. Člověk si musel pečlivě vybírat, protože vždy běželo několik přednášek současně a často se překrývaly dvě velice atraktivní, kterých by se rád zúčastnil. Večer program pokračoval dalšími zábavnými akcemi, měli jsme možnost jít si zazpívat, zahrát některou z deskových či jiných her anebo se jít jen pobavit s ostatními do hostince "Orel a dítě", důvěrně přezdívaným "Pták a nemluvně". Zde se před 50 lety scházel i J.R.R. Tolkien se svými přáteli v kroužku, který si říkal Inklingové, a do něhož patřili také C.S.Lewis a Ch.Williams, spisovatelé podobni Profesorovi stylem psaní i uvažování.

Konference oficiálně začala 17.srpna večer recepcí v Blackwellově knihkupectví, které převzalo záštitu nad mnoha akcemi. Zde jsme měli poprvé možnost seznámit se s organizátory a promluvit si s ostatními návštěvníky, to vše při prohlídce výstavky knih J.R.R. Tolkiena.

Úterní večer byl rezervován pro návštěvu Sheldonianského divadla. Zde soubor Donalda Swana přezpíval jeho písně na Tolkienovy texty a následovalo čtení úryvků z Profesorových spisů. Předčítal sám jeho syn Christopher. První úryvek byl z Nedokončených příběhů, O Tuorovi a jeho příchodu do Gondolinu, a oznámení tématu druhého vzbudilo bouři nadšení mezi všemi zúčastněnými. Jednalo se totiž o nikde nepublikovanou pasáž z pokračování Pána prstenů, jejíž existenci i ti nejvíce zasvěcení pouze tušili a která nebyla nikdy definitivně ukončena.

Pomineme-li aukci vzácných výtisků, nádherných kreseb a ilustrací k Tolkienovým knihám, které byly předtím vystaveny v jedné z místností, další velkou akcí byl čtvrteční banket. Bohužel nemohu referovat o této vyjímečné události, jelikož jsem ji vzhledem k nedostatku financí a poněkud pozdě podané přihlášce nemohl navštívit. Místo toho byl pro účastníky z východní Evropy uspořádán piknik v kempu, kde jsme byli ubytováni. Po přípitku k Profesorově poctě se rozproudila debata o mnoha věcech, např. o překladech knih J.R.R.T. do slovanských jazyků.

Páteční večer byl rezervován pro samotný Dýchánek: to byla šance pro zpěv, tanec, smích a hodování. Všem se předvedly masky mnoha hrdinů i obyčejných postav ze Středozemě, od Aragorna a Arwen až po bandu Grišnákhových skřetů. Dále byly např. čteny kritiky na filmová zpracování Pána prstenů, jak by vypadala v podobě muzikálu nebo režírované Woody Allenem či Ingemarem Bergmanem. Bouře smíchu provázely uvedení Madonny jako Galadriel či Gerarda Depardieu jako Froda, kterému se nešťastnou náhodou podařilo ztratit prsten.

Sobota byla již vážnější. V poledne byly všichni pozváni na velkolepou recepci, pořádanou paní Priscillou Tolkienovou, profesorovou dcerou. Měli jsme možnost s ní osobně hovořit a byli jsme příjemně překvapeni jejím vřelým zájmem o Československo a dění v něm. Není vyloučeno, že se ji pokusíme pozvat na některou z dalších akcí, které budeme pořádat. Konferenci navštívilo více členů Tolkienovy rodiny, z nichž největší pozornost budil již zmíněný syn Christopher, který vydává jednotlivé příběhy či jejich skicy z pozůstalosti svého otce, a má v současné době patrně největší přehled o Profesorově díle.

Odpoledne se pak pokračovalo ukázkou jednoho ze střetnutí hord skřetů s gondorskými obránci Ithilienu. Celá bitva probíhala za typického anglického deštivého počasí, a proto jsme se obdivovali odvážným šermířům, jak obratně se pohybují v rozbahněném a kluzkém terénu louky za Oxfordem. Večer jsme pak navštívili představení "Pán prstenů" od Roba Inglise. Tento režisér, scénárista a herec v jedné osobě podal bravurní výkon jak v této inscenaci, tak i následující večer v "Hobitovi". I on nás možná navštíví, neboť projevil zájem zavítat do Československa při svém turné po Evropě.

V neděli se ráno konala společná anglikánská a katolická mše za život a dílo J.R.R.Tolkiena. Bezprostředně po ní začaly autobusy odvážet zájemce k Tolkienovu hrobu a na návštěvu do domu Priscilly Tolkienové, která uchovává mnoho památečných předmětů po Profesorovi a sbírku téměř všech vydání a překladů jeho knih. Zbytek dne proběhl za hovorů s novými přáteli a známými a přípravami na odjezd.

Loučení ovšem proběhlo až při pondělním slavnostním zakončení, na kterém všichni potleskem poděkovali organizátorům akce za skvělou a bezchybnou přípravu, jejíž kvality bychom rádi při akcích naší Společnosti dosáhli. Oficiálně i ve skutečnosti byl poslední akcí společnosti "Dýchánek mrtvých skřetů" (Dead Orc Party) -"pro ty, kteří zůstali naživu". Potom následovalo už jen podání rukou a závěrečné "Namárie".

Bylo nám velkým potěšením a ctí, že nám byla dána možnost zúčastnit se této nevídané a jedinečné akce, která se bude opakovat nejdříve po 11 letech, kdy nastane další vhodná příležitost pro uspořádání něčeho podobného. Tímto bychom chtěli poděkovat pořadatelům, kteří s tradiční anglickou slušností a ochotou vyšli vstříc našemu zájmu, přestože naše první informace o Dýchánku jsme získali teprve po konečné uzávěrce přihlášek a způsobili takto organizátorům jistě nejednu starost navíc.