...Ilúvatorovy děti, jež byly počaty samotným Ilúvatarem při Velké Hudbě, odrážející jeho mysl.

Určil, aby srdce lidí směřovalo za hranice světa a nenalézalo v něm klid; ale měli mít schopnost utvářet svůj život mezi silami a náhodami světa přes hranice Hudby Ainur, která je pro všechny ostatní jako osud; a jejich působením bude všechno dokončeno tvarem i skutkem a svět se vyplní až do posledního a nejmenšího. K tomuto daru svobody patří i, že lidské děti přebývají ve světě živi jen krátce, nejsou k němu vázáni a brzy odcházejí. Lidští synové stárnou, umírají a opuštějí svět, proto jsou nazváni Hosty nebo Cizinci. Jejich osudem je smrt.

Kam po smrti odchází jejich duch neví nikdo kromě Ilúvatara a Mandose. Někteří elfové tvrdí, že také do síní Mandosu, ale na jiné místo než Eldar. Mladší děti Ilúvatarovy se probudily v zemi Hildórienu, ve východních končinách Středozemě, když poprvé vstalo Slunce. Ale první Slunce vstalo na Západě a otevírající se oči lidí se k němu obrátily, a když se jejich nohy vydaly na pouť Zemí, většinou se ubíraly tím směrem. Eldar jim říkali Atani, Druhý lid, ale také Hildor, Nástupci, a všelijak jinak: Apanónar, Druhorození, Engwar, Neduživí a Fírimar, Smrtelní.

Po vypuzení Morgotha byla pro Edain Valar vytvořena nová země blízko Valinoru, oddělena od něj širokým mořem. Valar tuto zemi nazvali Andor, Darovaná země. Lidé nazvali tu zemi Elenna, totiž K hvězdám, ale i Anadune, totiž Západní říše, v jazyce Vznešených elfů Númenórë. To byl počátek lidu, jemuž se v řeči Šedých elfů říkalo Dúnadani: Númenorejci, Králové mezi lidmi. Sice neunikli smrti, ale žili dlouho a nepoznali nemoc. Ze všech ostatních lidských rodů se právě oni nejvíce podobali Prvorozeným, Dúnadané dokonce hovořili a rozuměli elfí řeči.

Dúnadanem byl například i Aragorn, člen Společenstva z Pána Prstenů, jež mělo doprovodit Toho, co nese Prsten, k Ohnivé hoře.