Nejprve je třeba ujasnit si pojmy. Co vůbec znamená pojem soundtrack? V poslední době se nám rozmohl nešvar, kdy vydavatelská firma poskládá písničky vlastních interpretů, výsledek zabalí přelepkou filmového soundtracku XY a o výdělek je postaráno.
Ve filmu samotném pak z tohoto "doprovodu" často nezazní ani nota. Tak takhle skutečně ne! V případě Pána prstenů naštěstí zůstáváme na poli orchestrace po celou hrací dobu disku a žádný hip hop nás prudit nebude. Každá takováto nahrávka musí obsahovat hlavní motiv – čili Main Title (jak říkáme my latiníci). Ten přichází a odchází neustále v různých obměnách (rytmických i nástrojových) a hlavně na jeho síle a líbivosti záleží celkové vyznění alba, potažmo celého filmového podkresu. A také platí, že skoro vždy je lepší sledovat hudbu společně s filmem, hudba samotná funguje jen při zvlášť vyvedených motivech a těch je jako šafránu.
Hodnotit jednotlivé hráčské výkony je mlácení prázdné slámy. Film, a dobrodružný zvlášť, disponuje velkým rozpočtem, takže ty nejkvalitnější hudební tělesa a sólisté jsou samozřejmostí. Pojďme raději k autorovi. Howard Shore (narozen 18.října 1946 v kanadském Torontu) není u filmu žádným nováčkem. Jenom z posledních let má zářezy na pažbě za snímky The Game, Cop Land, Videodrome, eXistenZ, Dogma, The Cell, The Yards, Esther Kahn. V loňském roce pak napsal hudbu k The Score (u nás Kdo z koho) a právě k Prstenům. Čili běžná hudební fabrika na notový papír k pohyblivým obrázkům (jen ten mluvící pes Gaspoda nám tam chybí – H.A.F.).
A jaká tedy vlastně je samotná hudba k tolik diskutovanému a reklamou vyhypeovanému filmu? Ukradená – slušelo by se napsat. Skutečně, poslechněte si Braveheart (alóbrž Statečné srdce) a srovnejte hlavní motivy. Povědomé? No to je slabé slovo. Naštěstí film stříká i temnotou (pamatujete na Mordor a jeho zvukovou kulisu?), což znázorňují mohutné chorálové hradby plné hlasů soumraku a tady se Shore vyřádil parádně a výsledek tím přece jen pozvedá. Taktéž tradice, svěřit skladbu pod titulky nějakému mainstreamovému umělci, nebyla porušena. Přece jen, píseň se pak pustí v komerčních rádiích, televizi (o levný klip je předem postaráno) a reklama kvete, jako kvítí v létě (na jaře, já vím, ale to by se nerýmovalo…). Pomyslný konkurz v tomto případě vyhrála Enya, a i když její výběr není nejhorší, žádný zázrak se nekoná. Minimálně poslední dvě desky těžce vykrádá sama sebe a ani May It Be není výjimkou. Výsledné bodování pak odpovídá řečenému, když v porovnání s takovými skvosty jako například Poslední Mohykán, Barbar Conan, již zmiňované Statečné srdce či geniální Piáno nemůže obstát (to pro ty, kdo mají chuť se do nějakého toho soundtracku pustit).
Lord of the Rings: Fellowship of the Ring (Howard Shore a Enya) (2001) (instrumentální/soundtrack)
No zjevně mám ještě větší zpoždění než Bell, ale nedalo mi to. Zásadně nesdílím nízor, že FOTR soundtrack je podprůměrný a parazitující na filmu. Považuji ho za jeden z nejlepších soundtracků vůbec, už jenom fakt, že při samostatném poslechu plnohodnotně obstojí velmi oceňuji, nehledě na to, že pro mě osobně dosáhl spíše rozměrů klasické hudební symfonie. Zrovna srovnání se Statečným srdcem mi přijde obzvlášť povedené, neboť z tohoto soundtracku považuji za zdařilý jen Main Title(mimochodem lehce podobného ražení jako Main Title z Titanicu, ale to nechme být, mě se líbily oba) a zbytek je nuda k uzoufání. A nějak mi uniká, kde je motiv Společenstva podobný právě tomu ze Statečného srdce(ten byl snad převážně smutný a hraný na dudy...no tak nic) a vůbec v čem Shore vykrádá Statečné srdce...
