O. Tichý mi poslal URL skupiny Neočekávaný dýchánek, který však nemá s Tolkienem nic společného, jen se jednomu ze členů líbil ten název.
V srpnovém Rock&Popu je na 46. straně následující článek od
Antonína Kocábka:
Neočekávaný dýchánek
Prazáklad kapely sahá až do roku 1992, kdy se sešla parta
studentů Filosofické fakulty UK v Praze. Ústřední postavou od
počátku byl saxofonista Michal Hrubý. "Kdyby nebylo Míši, tak
bychom se vůbec neseznámili. To byl takovej hlavní duch, společenskej a hemživej, hýřil nápadama a snadno navazoval
kontakty. On způsobil, že i my ostatní jsme začali psát a
skládat." (Groschupová). Dodejme, že už od začátku u toho byli i kytarista a akordeonista Michal Šmíd, zpěvačka a
flétnistka Zuzana Groschupová, kytarista Tonda Hluštík,
nejprve houslistka, později violistka Lucie Horáková a mandolinista Jaroslav Richter. "Vždycky jsme měli rádi Velvet
Underground,.... Chtěli jsme hrát bigbít, ale neměli jsme basu a bicí. Chápej - bigbít s houslema a klarinetem..."
(Šmíd)
Skládají vlastní skladby, hrají víceméně akusticky - soukromě
pro kamarády, třeba na kolejích Větrník. Oficiální premiérou
bylo vystoupení v hospodě U Marčanů na Veleslavíně na podzim
1993. Přátelí se s Janem Hlaváčem ze skupiny Naslouchejte
hlasu vypravěče a společně s ní občas vystupují. Sestavu posiluje baskytarista Martin Kopecký. Na podzim 1994 si poprvé
zahrají v klubu Delta a krátce nato přichází zásadní zlom
- zpěvačka Zuzana na čas odjíždí do Ameriky, Michal Hrubý
zakládá formaci Kapitán Kajman a Neočekávaný dýchánek
opouští, čímž skupina na nějakou dobu přestává existovat.
Po návratu Zuzany přichází nový saxofonista a klarinetista
Michal Hroza a z kultovní kapely Král Klacek, která končí
svoji činnost, je zlanařen bubeník Tomáš Dubský. Za nějakou
dobu odchází do Kapitána Kajmana i basista Kopecký a a baskytara je nahrazena kontrabasem Ondřeje Tichého. Opět se hodně
vystupuje - U Marčanů, Na Slamníku, v klubu Classic a po
seznámení s Martinem Juráčkem často i na Cibulce. Koncem r.
1997 se ustaluje současná sestava, když nespolehlivého
Dubského střídá za bicími Petr Kadaník. "On chtěl vždycky
hrát na kytaru, ale kytaristů je hodně... Je to takový bubeník z donucení." (Groschupová). Od roku 1997 se také pomalu
začínají objevovat na významnějších akcích - Slet čertů a Čarodějnice na Cibulce. "Festivaly nám dost pomohly v tom, že
za námi pak přišli vždycky nějaký lidi a říkali 'My máme
hospodu, pojďte tam zahrát.' Tak jsme jeli třeba do Rožnova,
to bylo úplně výborný, přijeli jsme tam a hrál tam soundtrack
Underground - to tam nikdo nečekal."
Často jezdí hrát na Broumovsko, vystupují hodně se spřátelenými kapelami. Postupně vzniká dokonalý personální propletenec, kdy někteří muzikanti hrají i v několika kapelách
- vedle Dýchánku je to především již zmiňovaná punková
dechovka Kapitán Kajman, akustická Klec hrající klezmer,
písničkářský bigbít Monty Pičusův létající pes a jazz-folkové
sdružení Jarabáci. Na podzim 1998 vzniká záznam koncertu
v Jaz Clubu v Železné, který má být původně debutovým albem,
ale nakonec je to jen demo. A co že to vlastně hrají? "Mně by
se docela líbilo, kdyby lidi říkali, že jsme balkánská
dechovka..." (Groschupová)
Nevíte někdo, o co - sakra - jde? Zjistíte-li o kapele něco dalšího, napište mi, prosím.
