Dne 11. 2. 1998 jsem se obětoval pro čtenáře své stránky a jal se přetěžkého
úkolu - atestace jakési hospody Hobit, o níž sem se nedávno dověděl. K tomuto
náročnému úkolu jsem přibral "deugustátorku" Peťu a náhodou-cestou-potkaného kámoše.
Nebudu vás unavovat popisem, jak jsme Hobita nemohli nalézt (nevěděli jsme ani
ulici, jen přibližnou lokaci :-)). Proto se přesuňme o nějakou tu hodinu dopředu, kdy
se nám konečně podařilo najít na ulici -censurováno- malilinkatý štít znázorňující
prsten a v něm nápis Hobit. Velmi nás překvapila cedulka s otevírací dobou, na níž byla ještě navíc větička "hardrock klub" - hned po
jeho přečtení jsem si začal představovat zahulenou putyku plnou motorkářů a jiných
individuí v koženém prádle, kde si nikdo není jistej svou tlamou (citlivější prominou
poněkud hrubší slovník, cenzuru sem vynechal pro zachování autentičnosti) a
ani prckou ( :-))); promiňte, původní výraz si o cenzuru přímo žadonil ). Ale
co, řekl jsem si při zapínání pásu cudnosti, co bych pro své věrné surferky (zdrobnělina od "surfery")
neudělal.
Poté následovaly menší potíže Peti s otevíráním dveří, jejichž systém zavírání a hlavně
otevírání mi dodnes zůstává záhadou. Oproti očekávání nás nepřivítali
motorkáři v naškrobenejch spoďárách, ale docela-v-normě hospodskej a fotka Johnyho
Ronalda Reuela Tolkiena...
Tak a teď trošku vážněji:
Hobit je hospoda s dokonalým prostředím a atmosférou. Nachází se ve sklepní
místnosti, v níž je ještě několik menších kumbálků (sorry, ale lepší slovo mně
momentálně nenapadá) pod úrovní podlahy, a vážně trochu připomíná noru hobitů.
Pro dokreslení atmosféry je vybavena perfektním starožitným nábytkem, malbami
a třeba i cool dřevěným (resp. sádrovým, dřevo imitujícím) drakem, na stěnách
vysejí meče a barevné mapy Středozemě (zajímalo by mně, kde je vzali)... Taky je tady jeden
kulečníkovej stůl a jukebox. Málem bych zapomněl na to nejdůležitější: čepujou
naprosto dokonaly pivo "Nektar" (nebo nějak tak).
Tak naschle v hardrockovém ('by mě zajímalo co má společnýho s hardrockem) klubu Hobit
P.S.: Ubezpečuji vás, že v testování budu průběžně pokračovat ;-)
P.P.S.: Ne, vážně mi za tenhle článek nikdo nic nezaplatil :-(
P.P.S.: Název ulice, na níž se Hobit nalézá, je vycenzurován, aby to nebyla
moc přehnaná reklama. Stejně pokud budete chtít, tak ho určitě najdete, stačí se jen poptat.
Jak sem slíbil, pravidelně a velmi pečlivě jsem testoval Hobita, vždy aspoň
jednou týdně - v pátek - ale někdy třeba i obden. Takže pár poznatků (tzv. Jeremiovo
ponaučení):
Je jaksi pravidlem, ze vám poprvé místo Nektaru přinesou nějakou břečku.
Avšak další piva už jsou dobré - zatněte zuby a vydržte to
Bývá zde dost plno, doporučuju přijít nejpozději v 17:00, potom je sehnat
flek otázka náhody. Jinak viz. 3.
Okolo 23. hodiny odchází změkčilí pařánci a zůstává jen elita - pár
míst se uvolní.
Nedávno zavedli zálohu na bílou kouli ke kulečníku a to na celých nekřesťanských
50 korun! No fuj!
Po 8 pivech není zrovna dobrý nápad hrát kulečník a už vůbec ne šipky.
Přibyl Pinball. Ne že by se sem hodil.
Ve 02:30, tedy chvíli před zavíračkou je problémem vyškemrat jakýkoli alkoholický nápoj - těm nejtvrdším
závislákům doporučuji si vzít vlastní rezervy ;-)
Jeden príma zážitek: Číšník (mimochodem velmi podobný hobitovi) odpověděl kámošovi,
který si chtěl objednat "bejlís" (pro neznalé, Baleys je sladký krémový nápoj s chabým podílem alkoholu): "My tady takovy sladky sračky
nevedem, to si musíš zajít do cukrárny!"
Poslední dobou zde obsluhuje velmi pěkná a velmi milá servírka libující si ve velmi krátkých sukních 8-)
Rozbití půllitru stojí 15 Kč (mně osobně se to nepovedlo, ale od čeho mám mnohem šikovnější kamarády, že?)
PS Neberte všechny rady moc vážne ;-)
Restauraci Hobit mám pod neustálým dohledem, i když ne tak intenzivním jako zamlada: :-)))
Nějak mi připadá, že už to poslední dobou není ono.
Obsluha se mění snad každý měsíc (servírka s minisukněmi je pryč), ale všichni mají něco společného: rychlost šněka-důchodce po zápalu plic. Jakmile se hospoda trochu zaplní, klidně si na pitivo počkáte třičtvrtě hodiny.
Vchodové dveře již byly opraveny.
Pivo už není Nektar, ale "Měšťanský pivovat Polička", cena zůstává stejná.
Přibyly skvěly plakáty. Výjimkou je jeden odporný pastělově pestrý výtvor zfetovaného rádobyumělce, hlásající něco ve smyslu "if you wanna see elves" a k tomu je přikreslen výmluvný 7micípý list.
Na záchodě přibližně před roked došly papírové ručníky a doposud se nikdo nenamáhal je doplnit. Sice lidová moudrost praví "kdo šetří, ten má za tři", ale tohle mi připadá trochu moc.
Byla ostraněna jedna "papundeklová" zeď, čímž byly odhaleny tajemné dveře kamsi do dvora. Žeby zahrádka??? Uvidíme v létě!
Březen 2000:
Po dlouhé době jsem se dostal do Hobita a čekalo mě hned několik překvapení:
Nektar i Polička jsou minulostí a plzeňský gigant Gambrinus zabral další hospodu. Nic proti "Gambáči," ale toho si můžu dát v každé druhé hospodě, zatímco Polička i Nektar byli (alespoň v Brně) jedineční
Do místnosti s kulečníkem byla nainstalována televize, na níž běží MTV. Teď už opravdu není slovo "rock" v názvu na místě. Škoda, poslouchat Backstreet Boys a podobné zhovadilosti mě zrovna nebere. A aby toho nebylo dost, byl jukebox přesunut do vedlejší místnosti k šipkám a dobrá CDčka někdo pro jistotu odstranil. Ono je to ostatně jedno, protože by steží přeřval TV.
Všechny změny by se daly výstižně popsat následujícím: "Ať žije komerce!" (nejsem anarchista!) Mimochodem, papírové ručníky stále ještě nejsou k dispozici!!!
