Předem bych ráda upozornila, že ElfCon byl mým prvním conem a stejně nezkušená jsem i v psaní reportáží. Proto mohu nabídnout pohled jen velmi subjektivní a reportáž nedokonalou, kvalitním publicistickým slohem nepoznamenanou. Pokud jste se ani tímto nedali odradit, čtěte dál.
Účelem této reportáže je obeznámit všechny, kteří na ElfConu nebyli, alespoň stručně s jeho průběhem a přimět je, aby toho pokud možno do konce života litovali, že se této akce nezúčastnili.
Nejen já jsem totiž došla k závěru, že ElfCon byl naprosto skvělý. Říká to více lidí, a to i takových, kteří se účastní conů častěji a mají možnost porovnávat. ElfCon byl ale především akcí velmi netypickou. Zúčastnilo se ho (včetně organizátorů, účinkujících a hostů) jen asi necelých třicet lidí a i komorní, “rodinné” prostředí a celková atmosféra neodpovídaly běžnému průměru. Což došlo i mně, ačkoli jsem se žádného jiného conu dosud neúčastnila. Sešli se převážně lidé z diskusního serveru Průvodce, kteří se do té doby kolikrát ani navzájem osobně neznali.
Na Průvodci v klubu Eldar-Elfové to taky celé začalo. Tímto chci vzdát hold PaulManovi, který se chytil spíše žertem vzneseného návrhu na uspořádání nějaké té sešlosti elfů a přátel elfů, jenž by bez jeho iniciativy nikdy nebyl uskutečněn. Později se jako druhý organizátor připojil Beren. Program jsme dali dohromady tak nějak všichni společně, ale nejvíc se o něj asi zasloužila Gudrun, skutečná V. I. P. celého conu. Díky ní se o chystané akci dozvěděli mj. Františka Vrbenská a Zdeněk Kubík, kteří přijeli a pozvedli tak úroveň conu o pár tříd výš. Takže Gudrun budiž pochválena…
Den D připadl na pátek 17. března, kdy ElfCon začal. Ze Znojma jsem se přepravila vlakem do Brna, kde již na mě čekali Skogen s Wellem, abychom společně jeli do Rožné, místa konání. Někde mezi Tišnovem a Rožnou se k nám připojil Wulf a všichni čtyři jsme pak šťastně dorazili do cíle někdy před šestnáctou hodinou. Dostalo se nám přátelského přivítání od těch, kteří již byli na místě a poté jsme se všichni odebrali do sokolovny, kde jsme měli strávit převážnou část následujícího víkendu. Potom se celé odpoledne a podvečer postupně sjížděli i ostatní účastníci. Všichni jsme poctivě zaplatili poplatek ve výši osmdesáti korun a potom jsme se věnovali vzájemnému představování seznamování a plkání.
Večer jsme odešli do místního hotelu, kde jsme měli večeřet. Když jsme překonali počáteční šok způsobený pohledem na jídelníček (klokaní řízky, krevety, atp.) a především na ceny, objednali jsme si jídlo a pití a PaulMan mohl konečně ElfCon oficiálně zahájit. Poté, co se každý představil kolektivu, se už jen mluvilo, jedlo a pilo. Bohužel, kolem desáté mě přepadla šílená únava a nebyla jsem sto sledovat své okolí, neboť jsem veškeré své úsilí vynakládala na to, abych udržela oči otevřené. Ne že by se mi to dařilo. A to jsem v sobě měla už druhou colu. Když jsme se nakonec vrátili do naší milované sokolovny, únava mě opustila, alespoň na čas. Takže se zase mohlo vesele diskutovat a tlachat. Potom se šlo do hajan.
Druhý den ráno začal program conu. Zahajoval Zdeněk Kubík poutavou přednáškou o dýmkovém koření. Po něm nastoupil Pavouk, aby povykládal o vývoji elfského jazyka a první část programu uzavřel Well svým referátem o natáčeném filmu Pán prstenů. Po polední přestávce nastoupil Gror, který se rozhodl zpestřit program conu přednáškou o trpaslících. Poté se začalo s přípravami na toužebně očekávaný ElfLARP. Nejprve nám musel Pavouk vysvětlit, co a jak a říci jednotlivým CP, oč budou usilovat a jakými prostředky toho mohou dosáhnout. Pak se FASovaly zbraně (dokonce i můj podivně vyhlížející “meč” s ještě podivněji vyhlížející “záštitou” prošel). Poté se všichni navlékli do kostýmů, měli-li jaké a šlo se na věc. LARP byl především konverzační. (Na boj naštěstí pro mnohé CP nedošlo.) Velmi se vydařil, alespoň z pohledu většiny CP, ačkoli nic nevycházelo, jak mělo, a LARP byl možná ještě nekonvenčnější než con. Naneštěstí byla ukrutná zima, takže konverzace probíhala za vydatného jektání zubů. Já jsem hrála Maedhrose, zůstala jsem tedy sama sebou. Pomineme-li, že se mi nedostávalo ani potřebné výšky, ani elfí sličnosti, ani dovednosti v boji a přebývala mi jedna ruka, (o pohlaví mluvit nebudeme…?) docela to šlo. Kdo byl však naprosto perfektní, byli mí bratři v čele s Caranthirem ve Wellově podání wellmi temným. Prohnaný sličný Celegorm v podání Zdeňka Kubíka, Skogenův Curufin i Amarthův Maglor taky stáli za to a já se dmu pýchou na svoje bratry. Dále tu byl Thingol (Pavouk), moudrá Melian (Františka), neméně moudrý Turgon (Beren) a samozřejmě můj věrný přítel, udatný Fingon (PaulMan). Ten si ovšem hry moc neužil, jelikož musel být včas zabit, aby mohl jít zatopit v tělocvičně. Jinak bychom po návratu zmrzli. Královnou LARPu byla nade vší pochybnost Galadriel v podání Wulfa. Teď už je jasné, proč si Gimli paní z Lórienu tak zamiloval… To ty její krásné vousy. (A pak že jediným prokazatelně vousatým elfem byl Círdan…) Po asi hodině přebíhání mezi Gondolinem a Doriathem a vyčerpávajících diplomatických jednáních prohlásila moudrá Melian mráz, jenž nás zužoval, za Morgothovo zkázonosné dílo a de facto tak hru ukončila. Takže jsme opět zaútočili na hospodu, abychom popili, pojedli a sdělili si svoje dojmy z LARPu. No a pak jsme se opět odebrali do sokolovny.
Tam následovala nejprve přednáška moje (o elfech ve fantasy a jejich mytologických předobrazech) a hned nato na mě navázala Františka kouzelnou přednáškou na téma elfové a příbuzné bytosti z nižší mytologie. Vlastně šlo o takovou dvojpřednášku, ale zlatým hřebem byla Františka, jako vždy. No a potom se šlo na kutě. Tedy, pouze někteří šli spát, ostatní si povídali o všem možném až do časných ranních hodin. Z doslechu vím, že Skogen plánoval surové probuzení PaulMana jako pomstu za surové buzení PaulManem předešlého dne. Bohužel to nevyšlo, protože kolem šesté hodiny odpadli i ti nejvytrvalejší a byl to PaulMan, kdo nás v devět budil. Františka se musela ráno vytratit na vlak a jelikož my ostatní spali, nemohli jsme se s ní rozloučit, což nás dost mrzelo.
Po snídani se opět rozeběhl kolotoč přednášek. Zdeněk Kubík opět zahajoval, tentokrát povídáním o Odinovi a mytologii. Navázal na něj Pavouk se svým narychlo zimprovizovaným kurzem elfštiny, který spočíval v biflování frází. Původně to mělo vypadat úplně jinak, ale Pavouk si zapomněl poznámky na chatě, takže z původního kurzu zahrnujícího i gramatiku vylezlo tohle. Ještěže jsem ty fráze s sebou měla na papíře. Myslím, že Pavouk ty poznámky beztak zapomněl úmyslně. Ovšem to, co nás přesto naučil, stálo za to. A ještě zajímavější to začalo být ve chvíli, kdy mu PaulMan sdělil, že mu za pět minut jede vlak. ElfCon, resp. jeho program, pak zakončil Zdeněk Kubík přednáškou o runách.
Potom už se jenom pakovalo a čekalo. Někteří aktivci se pokoušeli trefovat míčem do koše nebo vyvíjeli jiné tělesné aktivity. No a pak už se šlo na vlak. Na nádraží se naše společenstvo rozdělilo. Jedni do Brna, druzí na Prahu. Ještě jedno společné foto a Elfcon skončil.
Poté, co naše skupinka dorazila do Brna, sundal PaulMan visačku organizátora a definitivně to celé uzavřel.
Co dodat? Snad jen, že domů jsme všichni dorazili v pořádku a dosud si sentimentálně schováváme na památku papírky s životy z LARPu. Děkuji všem zúčastněným, že jsem je mohla poznat a strávit s nimi báječný víkend. Pokud jsem nějak přehodila pořadí přednášek nebo nějakou vynechala, omlouvám se…
Pokud jste dočetli až sem, děkuji, že jste to vydrželi a doufám, že hluboce litujete, že jste tam nebyli s námi.