Čeští rockeři, potažmo metalisté si vždycky trošku nafoukaně mysleli, že oproti
svým slovenským kolegům jsou jaksi o krok napřed. Jenže ona to už dost dlouho
není pravda a týká se to např. i doom metalu. Tvorba bratislavských Galadriel, jak ji zachycuje jejich
druhé CD, budiž jasným argumentem.
Ponurost a surovost je tu ředěna melodickou provzdušněností a jakousi až zasněnou
melancholií přesně v tom poměru, jak se na správný 'zkázonosný kov' sluší a patří.
Jistě, znalci mohou mluvit o určitém uváznutí v tenatech jkišé daného žánru:
prolínání brutálního chropotu s éterickým dívčím vokálem, podvarvování skladeb pastelovými tóny
kláves či tradiční temně romantická témata textů - stačí jen přeložit si názvy jednotlivých songů
(Květina a temný motýl, Čas soumraku...). To je neoddiskutovatelný fakt, skutečně
objevné momenty se tu objevují poskrovnu. Nicméně Galadriel zvládli svouji muziku s patřičnou aranžérsko-kompoziční
grácií a výtazovou suverenitou, a to přece není tak málo. A poslední dvě skladby
(The Battle By Wogastisburg a Solitude) nutno označit za skutečně hodně povedené.
